O knize: 1954 / Kniha Vladimira Sergejeviče Varshavského (1906–1978) má v dějinách ruské literatury v zahraničí zvláštní místo. Nemá status klasiky, jako knihy „bizonů“ ruské emigrace – „Sebepoznání“ od Berďajeva nebo „Minulost a nenaplněnost“ od Stepuna. Nemá ani literární lesk (a někdy literární vztek) Berberové „Cursive“ nebo Yanovského „Champs Elysees“, oba memoárové jsou Varshavského vrstevníky. O této knize však slyšel téměř každý; její jméno se stalo nedobrovolným jménem těch, k nimž patřil sám Waršavskij – mládí první vlny ruské emigrace. Můžeme říci, že z celé Varshavského knihy se její název ukázal jako nejoblíbenější. Kniha samotná – alespoň v moderním Rusku – byla jaksi „přehlížena“ (mimo komunitu filologů a historiků; všimneme si zde zejména prací Vladimíra Khazana o Varshavském), ačkoli byla přetištěna v roce 1992. Varshavského pokus ne pouze určit místo v dějinách své generace, ale také vyvodit bez naivní didaktiky poučení z osudu této generace – to není diskutabilní a není vyčerpávající. Pro moderního ruského čtenáře to však nemůže být zajímavé. Generační hledání svého místa v historii se u nás většinou mění v odhalení. V Rusku mluví o právech a křivdách generací a snaží se ospravedlnit svou vlastní zkušenost Kniha Vladimira Varshavského „Nepozorovaná generace“ vypráví zejména o tom, jak ve stejné době mladí lidé ruského původu vytvořili ve Francii fašistickou stranu. Proč fašistická ideologie tolik přitahovala mladé lidi „V každém politickém hnutí vytvořeném emigrantskými syny najdeme v té či oné kombinaci myšlenky „nového středověku“, eurasianismu a národního maximalismu,“ píše V. Varšavskij. - Ale samozřejmě ještě silnější vliv měl „duch doby“ – mocná přitažlivost fašistické revoluce. Stejně jako socialismus kdysi uchvátil jejich otce, fašismus uchvátil „ztracené generace“ evropských mladých lidí s příslibem možnosti podílet se na obrovském a tvůrčím díle politické a společenské transformace, toho je v mnoha ohledech příkladem jak tragická zkušenost vlastní generace učí touze po stvoření. Varshavského „Experience in Reasoning“ je protikladem žurnalistického anathematismu s jeho nebezpečnou (i když primitivní) hrou „bublinek“. V jistém smyslu je Varšavského kniha protikladem brožur Ivana Iljina, které jsou v dnešním Rusku někdy stále vnímány jako „testamenty ruské emigrace“. Jak poznamenal O.A. Korostelev, „revidovaná verze je mnohem blíže kázání než historickému výzkumu. Tato okolnost však nijak nesnižuje hodnotu knihy. V jistém smyslu lze Varšavského knihu vnímat jako pokus o „minulost a myšlenky emigranta“; nedostatky a slabiny knihy by tuto okolnost stěží měly zastírat.